Než se Matěj narodil, pročítala jsem jednu internetovou diskusi, ve které maminky rozebíraly, jak probíhalo jejich šestinedělí. Jedna maminka v ní doslova psala, že šestinedělí bylo nejhorším obdobím jejího života. Dost mě to zarazilo, protože v mých představách to bylo krásné období, kdy si konečně užíváte vytoužené miminko a vlastně všechno je úplně dokonalé… No, realita byla samozřejmě trošku jiná, ale určitě to nebylo nic tak hrozného, takže pokud miminko teprve čekáte, nebojte se, všechno se dá zvládnout 🙂

Moje šestinedělí začalo v porodnici v pražském Podolí. Podařilo se mi získat nadstandardní pokoj, což mi start celkem hodně ulehčilo. Na pokoji jsem byla sama, takže jsem měla naprostý klid a nemusela jsem být ani nervózní, že bych někoho rušila naopak já. Nejvíc ze všeho jsem ale ocenila vlastní koupelnu se záchodem, kterou jsem měla přímo na pokoji :-). Pokud tedy máte možnost být na nadstandardním pokoji, určitě ji doporučuji využít, za ty peníze to fakt stojí!

V mých představách jsme se měli s Matějem z porodnice vrátit do našeho nového bytu, který měl být tou dobou už krásně zrekonstruovaný a uklizený. Místo toho mě však čekal příjezd do našeho starého, ani ne čtyřicetimetrového, bytu, kde jsme ještě před narozením Matěje byli tak trochu jako sardinky a už pár měsíců jsme v očekávání blížícího se stěhování žili v krabicích. Vzhledem k tomu, že se Matýsek narodil skoro o 2 týdny dřív, nestihla jsem tak úplně dokončit celý „hnízdící proces“ a byt nebyl uklizený a připravený dle mých představ. Po příjezdu z porodnice jsem se tedy místo odpočinku vrhla na úklid. To byl asi můj úplně největší problém. Chtěla jsem, aby bylo všechno naprosto dokonalé 🙂  Chtěla jsem být dokonalá maminka, manželka, hospodyňka…Po pár dnech, kdy odezněly hormony, díky kterým jsem měla několik prvních dnů pocit, že nemusím vůbec spát, mi došly baterky a byla jsem totálně grogy. Určitě tu nechci rozdávat nějaká moudra, protože každá si na to musíme přijít sama 🙂 I já jsem v těhotenství dostala mnoho dobře míněných rad od zkušenějších kamarádek a některé mi tehdy přišly dost zvláštní. Teď zpětně musím říct, že kdybych je alespoň v něčem poslechla, mohlo být všechno trošku jednodušší. To, jaké máte šestinedělí, určitě nejvíce závisí na tom, jak jste fit po porodu (samozřejmě i psychicky), jak hodné a spavé máte miminko, jak vám jde kojení a samozřejmě i na tom, jak vám pomůže Vaše okolí. To jsou věci, které moc ovlivnit nemůžete, ale pár věcí pro pohodovější start s miminkem udělat můžete. Tady jsou tedy moje postřehy 🙂

Spěte, když spí dítě.

To je asi největší a zároveň nejpravdivější klišé. Pro mě byla ztráta spánku asi to nejhorší a i teď si na to pořád zvykám a uklidňuju se tím, že věčně to snad trvat nebude. Teď už ale vím, že si nemusím vyčítat, když si s Matějem uděláme klidnější den a odpoledne to spolu zalomíme. Když budete odpočatá, bude všechno mnohem optimističtější 🙂

Práce není zajíc, neuteče vám.

Myslím, že pár týdnů po porodu vám nikdo nebude vyčítat, že nemáte doma perfektně naklizeno. Navíc úklid za Vás může obstarat kdokoliv jiný, ale o miminko se můžete nejlépe starat jenom vy.

Jídlo.

Když mi jedna kamarádka řekla, ať si před porodem zamrazím nějaké jídlo, smála jsem se tomu a přišlo mi úplně absurdní, že bych neměla mít chviličku čas a uvařit si. Jenže ono s miminkem je to zkraje fakt šrumec a byly dny, kdy jsem měla pocit, že jsem jen kojila a přebalovala a moje potřeby šly tak trochu stranou. Na čokoládě a těstovinách se dá pár dnů „přežívat“, ale pořád to tak dělat nemůžete. Pokud tedy nebude mít po ruce někoho, kdo vám bude prvních pár týdnů zajišťovat catering, zkuste si nějaké hotové jídlo zamrazit nebo si alespoň zjistěte, odkud si můžete jídlo objednávat. Stejně tak nákupy potravin můžete udělat přes internet (o nákupech na rohlík.cz nebo itesco.cz je na našem blogu také článek, protože obě tyto služby samozřejmě využíváme, a to i více než po roce od narození našich miláčků 🙂 ).

Nechte si pomoci.

Nebojte si říci o pomoc a nabízenou pomoc neodmítejte. Když vám bude chtít babička vzít miminko ven na procházku, využijte toho. Babička si užije vnouče a vy si můžete chviličku nerušeně odpočinout. Stejnou službu Vám může udělat i tatínek 🙂

Klidně odmítejte návštěvy.

Malé miminko je určitě velkým lákadlem pro lecjaké návštěvy. Když se na návštěvy ale nebudete cítit, slušně je odmítněte. Určitě to všichni pochopí.

Hlavně s klidem.

Začátky jsou těžké, o tom žádná. Musíte se všechno naučit a to, co Vám bude po pár měsících přidat jako běžná rutina, je zkraje občas trochu věda. Hlavně se snažte zachovat chladnou hlavu, protože je pravda, že pokud nebude v pohodě vy, miminko to vycítí a vrátí se vám to jako bumerang.

Mějte spřízněnou duši.

Je fajn mít kolem sebe kamarádku, která je na tom stejně nebo si tím stejným už prošla. Mně vždycky pomohlo si o některých věcech pokecat a zjistit, že jsme to měly všechny stejné a že bude líp. Pamatuju si, jak jsem pár dnů po návratu domů z porodnice volala s jednou kamarádkou a říkala jsem jí, že nic nestíhám a že mě děsí, že to takhle bude už napořád. Uklidnila mě, že to měla stejně a že časem to bude všechno lepší a lepší. Měla pravdu! 🙂