Děti jsou takové živé kopírky. Co udělá rodič, to jeho miniatura dříve či později provede taky. „Jití příkladem“ tady prostě funguje stoprocentně. Moje sportovní vyžití teď spočívá hlavně v běhu. Jak mile jsem byla překvapená, když za mnou přišla Adélka se slovy “Maminko, můžu jít dneska běhat s tebou?“ Samozřejmě mohla a „potrénovat“ chodíme, kdykoliv projeví zájem 🙂 . Jo, kdyby tak ty naše drobotiny odkoukávaly jen ty hezký a kopírování-hodný věci, co 🙂 ? U těch horších vlastností a činů se vždycky z legrace dohadujeme s manželem, po kom to ty děti mají. Tak třeba tvrdohlavost. Tu na Domíkovi pozorujeme každým dnem. A já si při každém projevu toho malého berana říkám, že tohle není z naší linie 😀 . Pak si ale uvědomím, že i u mě se najdou věci, které si prostě umanu a nikdo mi je nevymluví. Většinou nejsou zásadního významu, a tak nemají negativní dopad na moje manželství 😀 .

Když začala karanténa, v duchu jsem si řekla, že by bylo fajn běhat každý den. Teda, že by bylo docela hustý, kdybych uběhla každý den desítku. A jak jsem si v duchu nastavila, tak se stalo (i přes moji větší nebo menší nechuť vyběhnout). 30 dní a přes 300 kiláků v nohách. Podotýkám, že ještě před pár měsíci pro mě desítka byla tak trochu scifi, a pravidelněji (rozumějte tak 2x do měsíce) jsem ji začala běhat až od nového roku.

Druhý můj soukromý hec bylo uběhnout půlmaraton. I to tam cinklo. Proč? Protože jsem si řekla, že to zvládnu. Všechno je to více či méně o hlavě. A když ta moje přepne do režimu „To dám“, nejede přes to vlak 🙂 .

K té první jednadvacítce jsem si musela pořídit nějakou odměnu, to dá rozum 🙂 . Běžecký batoh Salomon a bezdrátová sluchátka Sony mi přišly jako fajn nápad. A protože mi jsou příjemnými společníky, dá se říct, že mě podporujou v dalších výkonech. S trochou představivosti a nadsázky by se dalo říct, že í díky téhle koupi makám dál a víc. Čili Makám na sobě se Sportobchod.cz 🙂