Matěj přišel na svět 13 dnů před plánovaným termínem v porodnici v pražském Podolí. Když si vzpomenu na svůj porod, rozhodně mi z toho neběhá mráz po zádech ani na něj nemám nějaké špatné vzpomínky. Asi to nebyl ten nejrychlejší porod, ale na druhou stranu byl celkem pohodový (možná i kvůli tomu, že Matěj nevážil ani 3 kila).
Týden před porodem byl už dost náročný. Byla hrozná vedra, manžel byl pracovně mimo domov, takže jsem byla doma sama a neustále jsem měla pocit, že musím něco uklízet (kdyby zjistil, že jsem myla okna ve 4. patře našeho starého bytu, asi by mě zabil :-)). Skoro celé dny jsem jen ležela před zapnutým větrákem a spala. Říkala jsem si, že ty zbývající dva týdny do porodu budou asi fakt utrpení…to jsem ještě netušila, jak moc se to všechno už blíží!
V den „D“ jsem byla mimořádně unavená, už jsem neměla ani sílu si umýt vlasy, takže jsem celý den chodila (spíše teda ležela) se super „palmičkou“ na hlavě. Večer se za mnou stavila moje kamarádka a přinesla mi poukázky na dny Marianne, abych si trošku zvedla náladu nakupováním. Pamatuju si, jak jsem jí říkala, že už Matýska prosím, aby vylezl :-). Ještě jsem se stihla doploužit do večerky pro nanuka a uvařit večeři. Pak jsem si šla dát horkou vanu, protože to je můj velmi oblíbený způsob relaxace, ale to jsem nečekala, jaké to bude mít následky. Když jsem vylezla z vany a osušila se, ucítila jsem, že ze mě „něco vyteklo“. Než mi došlo, že to byla asi plodová voda, chvilku to trvalo (těhotenská demence je fakt super :-)).  Když jsme s manželem usoudili, že je možná čas vyrazit do nemocnice, rozhodla jsem se, že si musím ještě umýt vlasy, protože přece nepojedu do porodnice s mastnými vlasy! Málem ho trefil šlak! Do Podolí jsme dorazili kolem půlnoci. Kontrakce jsem neměla, spíš jsem cítila takové šimrání v podbřišku, a tak mě uložili na pokoj na oddělení rizikového těhotenství, abych si prý na pár hodin zdřímla. Samozřejmě jsem nezamhouřila ani oka, protože tak do hodiny mi začaly kontrakce (manžela mezitím poslali domů s tím, že to může ještě dost dlouho trvat). Kolem třetí hodiny ráno jsem měla kontrakce už docela silné a pravidelné, ale celkem mi pomáhalo chodit a vše prodýchávat. Přesunuli mě tedy na porodní box, kam za mnou už dorazil i můj manžel. Musím říct, že v téhle fázi už to celkem bolelo. Při kontrakcích jsem nemohla ani chodit nebo mluvit. Jen jsem se soustředila na to, až zase odezní. Hrozně moc mi pomáhalo, že jsem se mohla naložit do sprchy, kde jsem strávila asi 4 hodiny tím, že jsem se polévala teplou vodou. Kolem 7 hodiny ráno už jsme se pomalu blížili do finále. Ač jsem si vždycky myslela, že nejhorší bolest přece musí být to, jak miminko leze ven, tak bych řekla, že tato část porodu zas tak hrozná nebyla (možná je to i tím, že už máte před sebou vidinu brzkého konce :-)). Manžel byl celou dobu vedle mě, držel mě za ruku a podával mi vodu nebo hroznový cukr, protože mi ke konci už trošku docházel elán. Bylo fajn, že tam byl se mnou, ale zvládla bych to i bez něj. Přiznám se, že jsem ho stejně moc nevnímala a soustředila se na pokyny a instrukce porodní asistentky. Moc pěkný ale bylo, že hned po porodu jsme se mohli všichni tři hezky přitulit :-). Před devátou hodinou ráno byl Matěj na světě. Manžel si ze mě doteď dělá srandu, že moje první reakce byla: „Ten je ale ošklivej!“:-) Samozřejmě to nebylo tak myšleno, byla to láska na první pohled…
Ač jsem si o epidurál říkala už při příjmu, nějak se na něj nakonec asi zapomnělo a zvládala jsem to i bez něj. Hrozně mi pomohlo opakovat si, že je to jen fyzická bolest, která za pár hodin skončí a odměnou mi bude moje miminko :-). Příroda to zařídila velice moudře, protože ačkoliv jsem si při těch nejsilnějších kontrakcích říkala, že rodit už nikdy nechci, vůbec si tu bolest teď nedokážu vybavit a časem bychom si samozřejmě sourozence pro Matýska moc přáli :-). Takže nastávající maminky, buďte hlavně v pohodě, porod už zvládly miliony žen a nutno říci, že většina z nich nezůstala jen u jednoho potomka a šla do toho znova. Navíc odměna za těch pár nepříjemných hodin je víc než sladká a budete si ji užívat po zbytek života…