Asi každý rodič si před narozením prvního potomka říká, že některé věci určitě dělat nebude, bude je dělat tak či onak…Prostě má nějaké zásady, které ale často padnou za své (většinou v zájmu zachování našeho duševního a fyzického zdraví 🙂 ). U nás to bylo spaní ve vlastní postýlce.  Když jsem byla malá, tak si mě rodiče často brali k sobě do postele a já jsem dost dlohou dobu nedokázala spát sama a myslím, že už z toho tehdy byli naši celkem zoufalí.Trochu jsem se bála, aby se u nás nestalo to stejné.

U nás se to má se spaním tak, že Matýsek většinou moc hezky usíná sám. Bylo období, kdy vyžadoval před spaním nosit v nosítku, ale po pár dnech to přešlo a byl zase klid. Samotné spaní je o něco horší, ale samozřejmě si uvědomuju, že by to mohlo být určitě i mnohem horší. Matěj se hrozně dlouhou dobu budil po třech hodinách (i když jsem už nekojila). Byl prostě jak hodinky. V létě minulého roku se všechno změnilo a Matýsek se začal budit jen jednou za noc, dal si mlíčko a spal dál. Dokonce spal několikrát i celou noc bez probuzení. Už jsem si říkala, že je to konec nočního vstávání, které mi dávalo fakt zabrat. Bohužel jsem se neradovala dlouho a po nějaké době se všechno vrátilo k původnímu scénaři.

Poslední dobou s námi Matýsek dost často spinká část noci v naší manželské posteli. První část noci spinká většinou klidně ve své postýlce, ale druhá už bývá horší. Je vidět, že občas prostě nechce být sám. I když hodně pláče, tak v okamžiku, kdy ho položím vedle sebe do postele, usne jak mávnutím kouzelného proutku. Je to až nekutečný, jak rychle se uklidní. Musím přiznat, že mám pořád trochu pochybnoti o tom, jestli je tohle ta správná cesta,  ale taky musím uznat, že od té doby jsem se už několikrát moc dobře vyspala a ráno jsme se oba probudili se skvělou náladou (samozřejmě i tak jsou občas noci, kdy se pořád mele, kope nás a ráno jsem s mužem dost rozlámaní, jako třeba dnes 🙂 ), ale ty lepší noci převládají. A ranní mazlení…to  je prostě nádherný… 🙂 Prostě si říkám, že je to nějaké období, kdy nás potřebuje mít na blízku a určitě nebude trvat věčně. Teď to ale asi potřebujeme. Oba dva 🙂

Trochu jsem pátrala po tom, jaké jsou výhody společného spaní. Zajímavý články na tohle téma jsem našla na webu prosimspinkej.cz, kde mimo jiné najdete i článek o tom, na co si dát z hlediska bezpečnosti při společném spaní pozor. Nejzajímavější mi přišlo to, že maminka, která spí se svým miminkem, je prý napojená na jeho dech, takže pokud by miminko přestalo dýchat, tak se maminka probudí. Vlastně je pro svoje miminko takovým monitorem dechu.

Myslím, že je vlastně hrozně těžký říct, jestli je společné spaní s dítětem dobrá nebo špatná věc. Záleží na každém, jak to cítí a jak mu to vyhovuje. Já třeba miluju při spánku volnost a prostor. Nemám moc ráda, když mě někdo v posteli ulačuje, ale vstávat desetkrát v noci k plačícímu Matýskovi taky nebylo nic moc. Teď se ale oba určitě vyspíme takhle líp a jednou se budu zase sama rozvalovat ve své posteli…a víte co? Myslím, že mi to pak bude určitě hrozně chybět 🙂