K holčičce podle mě náušnice prostě patří 🙂 .

Když byly Adélce asi 2 měsíce, nakousla jsem téma náušnic na kontrole u naší paní doktorky. Ta mi nabídla, že Ádě ouška buď sama píchne, nebo mi dá kontakt na jinou pediatričku, která náušničky nastřeluje. Stála jsem tedy před volbou, jestli dáme náušnice nastřelit, nebo ouška píchneme. Doporučení doktorky znělo jasně ve prospěch nastřelení. Je to metoda bez krve, rychlejší, méně bolestná a dírka se prý také lépe hojí. Ohledně způsobu „aplikace náušniček“ bylo rozhodnuto. Otázkou zůstávala už jen vhodná doba pro nastřelení, protože i tady se názory různí – někdo je zastáncem píchnutí/nastřelení náušnic co nejdříve po narození (tak jak tomu bývalo vlastně za našich mladých let), jindy jsou doporučení počkat do 3 měsíců, kdy má miminko vybudovaný už nějaký imunitní systém, případně počkat do doby po první dávce haxavakciny. Ale slyšela jsem i názor, že by se ouška neměla píchat dřív jak v 6 měsících věku dítěte. Proto jsem se i na dobu, kdy je vhodné nechat ouška nastřelit, zeptala naší pediatričky. Doporučila mi počkat na dobu po prvním očkování hexavakcinou. Protože Adélka hezky a rychle přibývala na váze, mohli jsme jít nastřelit už před 3. měsícem, ale pro jistotu jsem ještě chvíli počkala a objednala nás na nastřelení, když byly Adélce 4 a půl měsíce.
Když přišel den D, samozřejmě jsem se trochu bála. Proto jsem byla ráda, že s námi na nastřelení jel i Zdenda. Do čekárny za námi přišla sestřička, dala nám vybrat z několika variant náušniček (náušnice k nastřelení si nemusíte obstarávat předem, kupujete je totiž na místě společně s „nastřelením“) – všechno pecičky v designu buď jenom kamínku v různých barvách, nebo kytičky z drobných kamínků. Vybrali jsme růžovou kytičku. Materiál náušnice bych přirovnala k umělé hmotě nebo pevnému silikonu. Dostali jsme poučení, že tyto náušnice musí zůstat v oušku minimálně 6 týdnů. Maximální doba není omezena. A pokud se jednou vyndají, už se nedají znovu nandat.
Pak sestřička nakreslila tečky na lalůčky, abychom odsouhlasili, kde budou dírky. A už přistoupila k samotnému nastřelení za pomoci speciální pistole, která rovnou vsadí do ucha i náušnici. Vydezinfikovala ouška, přiložila pistoli a „zmáčkla spoušť“. Po dobu nastřelování držel Adélku Zdenda, já jsem na ní dělala cukrbliky, abych jí rozptýlila a aby koukala vždycky na jednu stranu. Co se pláče týče, Áďa byla moc statečná a plakala jenom chvíli při nastřelení (podle mě ji spíš štval fakt, že jsme ji drželi hlavičku a omezovali tak její svobodu). Když bylo po všem, vzala jsem si ji do náruče já a dala na uklidnění prso :-). To zabralo a po pláči nebylo během minuty ani památky :-). Na mou otázku směrem na sestřičku, jestli je třeba ouška nějak ošetřovat, se mi dostalo odpovědi, že nemusím dělat nic. Akorát jsem dostala pokyn, až budu chtít náušničky vyměnit za nějaké „drahocenné“ :-), abych je naložila na 48 hodin do lihu. To jsem nakonec nedodržela, protože jsme se jednoho rána probudili a zjistili, že Adélka jednu z nastřelených náušnic ztratila. Naštěstí už to bylo po delší době než těch 6 týdnů. Vyrazili jsme proto koupit první opravdické náušnice. Vybrali jsme opět kytičky z bílého zlata se zapínáním na přední straně lalůčku (typ zapínání se jmenuje brizura). A aby dírka nezůstala dlouho bez náušnice a nezarostla, nechala jsem nové kytičky naložené v lihu jen asi 2 hodiny a myslím, že se vůbec nic nestalo. Abych nezapomněla, nastřelení včetně náušnic stálo 500,- korun.
Závěrem můžu konstatovat, že jsem ráda, že jsme se rozhodli pro nastřelení. Všechna pozitiva, která avizovala naše pediatrička, mohu potvrdit – rychlost, bezproblémovost, pokud jde o hojení a absence krve. Adélce sice trochu krve teklo, objevili jsme ji na jednom oušku asi 3. den po nastřelení, ale myslím, že to bylo způsobeno zatržením o oblečení, případně tím, že si sama na ouško, respektive náušnici, necitlivě sáhla. Pro klid duše jsme to byli zkontrolovat u naší paní doktorky a ta nám poradila jen očišťovat vodou a pro jistotu Adélce předepsala Framykoin. Ten jsem aplikovala jen párkrát, pak jsem usoudila, že je zahojeno :-).