Přijde mi to, jako kdyby to bylo sotva pár týdnů, kdy ne mě na těhotenském testu vykoukly dvě čárky…uteklo to tak neskutečně rychle a do termínu mi už zbývají jen dny. Matýsek se narodil v 39. týdnu (podle lékařské hatmatilky 38 plus 5), takže pokud bude sestřička stejně nedočkavá,  jako byl brácha, můžu se na ní těšit opravdu každým dnem 🙂 I když u holek se prý říká, že si rády dávají na čas… 🙂

Času teď nebylo na zbyt, a tak jsem si říkala, že poslední tři měsíce vezmu jedním vrzem 🙂 S posledním trimestrem se postupně objevují různé obtíže, které mi dávaly a stále dávají celkem zabrat…myslím, že bych o tom klidně mohla napsat jeden „stěžovací článek“ 🙂 Obzvláště poslední týdny se už na porod vlastně těším a snad ze všeho nejvíc se těším, až se budu moct rozplácnout na břicho 🙂 Čím dál častěji mám tzv. „poslíčky“, které jsem u Matěje neměla, takže když se před dvěma týdny objevily úplně poprvé,  trochu jsem se zděsila, že už je „to“ tady a v panice jsem pak během jednoho dne vyprala, vysušila a vyžehlila všechno oblečení pro naší madam, zabalila obě tašky do porodnice a udělala doma takový zásoby, jako kdybych měla odjet na měsíc pryč 🙂 Poslíčci se od té doby objevují čím dál častěji, ale většinou pomůže kratší odpočinek nebo teplá vana.

V posledním trimestru jsem byla na třetím velkém ultrazvuku (vypadá to, že naše princezna bude dokonce větší Matěj 🙂 ) a cca. v 36. týdnu jsem se rozloučila se svojí gynekoložkou, která mě vyslala poprvé do poradny v Podolí, kde jsem registrovaná k porodu. První návštěva byla náročná…na porodní asistentku a doktora jsem čekala přes 3 hodiny, ale na druhou stranu musím uznat, že tam makají opravdu na 100%, takže se na ně zlobit nemůžu…Od té doby chodím do Podolí na kontroly každý týden.

Výběr jména

Možná jste postřehli, že si zatím nechávám pro sebe jméno naší druhorozené 🙂 Když jsem čekala Matěje, tak jsme s mužem měli domluvu, že pro kluka budu vybírat jméno já a pro holku zase on a ten druhý má samozřejmě právo veto. Na Matějovi jsme se nakonec shodli celkem rychle. Holčičí jméno bylo o něco komplikovanější 🙂 Taky vám přijde, že výběr jména je pěkný oříšek, obzvláště když máte některá jména spojená s určitými lidmi…ať už v negativním či pozitivním smyslu? 🙂 Zatím vám prozradím jen to, že jsme se stejně jako u Matýska drželi klasiky. Oba jsme zastánci českých jmen a samozřejmě se tím nechci nikoho dotknout, ale dnešní móda neobvyklých jmen je mi fakt cizí (samozřejmě něco jinýho je to u smíšených párů a cizinců..). Argument, že chci, aby bylo moje dítě výjimečné, a proto mu musím dát nezvyklé jméno, mi přijde fakt směšný…pro mě je moje dítě jedinečné, i když by se jmenovala Honzík nebo Anička…

Pořizujeme sourozenecký kočárek

Téměř od začátku těhotenství jsme přemýšleli, jestli bude třeba pořizovat sourozenecký kočárek nebo to zvládneme bez něj. Rozhodnutí jsme nakonec nechali až opravdu na závěr těhotenství a nakonec jsme došli k tomu, že ho koupíme. Mateřství mě naučilo minimalismu a snažím se kupovat co nejméně věcí a jen ty, co skutečně potřebuju, ale přiznám se, že z toho, že bych se měla s Matějem, který je občas jako neřízená střela, pohybovat venku jen tak za ruku, mě upřímně děsila. Bydlíme v hodně rušné části města, a abych se kamkoliv dostala, musím ujít celkem velký kus, kde jezdí dost aut. Matýska jsem poslední měsíce samozřejmě hodně trénovala, že se mnou musí chodit za ruku, že mi nesmí utíkat a i když to docela zvládá, jsou chvíle, kdy jsem ráda, že ho můžu nacpat do kočáru a rychle se dostat z bodu A do bodu B. Nošení mě baví a je to fakt děsně hezký, ale nejsem ryze nosící maminka a v zimě se venkovního nošení trochu bojím (může klouzat…). S vidinou toho, že budeme kočárek používat možná jen pár měsíců, jsme koupili lehce ojetý kočárek Hauck (nový stojí cca. 10.000,-Kč) a musím říct, že na pohled vypadá až překvapivě dobře, takže jsem zvědavá, jak obstojí v provozu 🙂

Už mám sbaleno!

S prvními poslíčky jsem si řekla, že je nejvyšší čas zabalit si věci do porodnice. Detailně se rozepisovat o tom, co všechno v taškách mám, nebudu. Článek o tom, co si zabalit k porodu a na oddělení šestinedělí najdete tady. Při prvním porodu se mi seznam osvědčil a balila jsem podle něj i teď 🙂

Moje obavy…

Prvního porodu se prý maminky bojí, protože neví, do čeho jdou a druhého zase pro to, že už to vědí…Abych řekla pravdu, tak z porodu žádný velký strach nemám. Uklidňuju se tím, že ani první porod nebyl nijak hrozný a druhý bývá většinou lepší a rychlejší. Nebudu vám ale tvrdit, že se mi hlavou občas nehoní obavy z toho, jak to pak bude všechno vypadat. Samozřejmě dost často přemýšlím, jak to budu provozně zvládat (obzvlášt když si vybavím, jak vypadaly první dny a týdny s Matýskem, a to jsem se starala jen o něj…). Manžel má navíc dost náročný zaměstnání, takže není jisté, jestli mi bude první dny doma k dispozici a jestli nebude všechno nakonec jen na mě…Kromě toho si taky říkám, že bych Matýska nechtěla zanedbávat a ráda bych se mu pořád co nejvíc (v rámci možností) věnovala.  Jako dobrá cesta mi přijde ho od začátku zapojovat do péče o sestřičku, aby se cítil užitečný a důležitý. Je z něj teď takový mazlík a strašně by mě mrzelo, kdyby se kvůli sestře cítil odstrčený…Samozřejmě budu moc ráda za vaše postřehy, jak jste to zvládly vy! 🙂