Kojení & jak to bylo u nás

Kojení. Řekla bych, že to jsou ty nejintimnější chvíle mezi maminkou a miminkem. A já jsem vdečná, že jsem jak Adélku, tak Domíska kojit mohla. Že to šlo. A že přibývali víc než ukázkově. Všichni v našem okolí se smáli, že mám v prsou šlehačku 😀 .

Dodneška si přesně vybavuju ten pocit, když se oba poprvé přicucli 🙂 . Stejně tak si ale pamatuju bolest, která kojení v začátcích provází. Než si prsa na malou přísavku zvyknou, je každé přiložení očistec. Naštěstí je tohle otázka jen pár dnů.

Druhá bolestivá kojící fáze nastává s růstem zoubků. První pořádný zkousnutí se mi taky vrylo do paměti 😀 . Zajímavé bylo, že u Adélky stačilo jednou vyjeknout bolestí, a víckrát mě nekousla. S Domíkem bylo vysvětlování na delší lokte, ale nakonec taky pochopil 🙂 . Bodejť by ne, vždyť jsem mu vyhrožovala, že s tímhle přístupem bude s kojením brzy utrum.

Obě naše děti byly prsomilové a kojení si užívaly. A taky ho vyžadovaly dost často. Na rady tipu „Přikládejte nejdřív po 3 hodinách“ jsem velmi brzo rezignovala jak svou intuicí, tak i promluvou s mojí známou, která dělá laktační poradenství a mýty o příliš častém kojení mi vyvrátila. Věřím, že kojení je hodně o hlavě. A přemíra článků a informovanosti může v tomto příadě nadělat víc škody než užitku. Když na mě všude bliká, jak je kojení pro děťátko důležité, začnu se automaticky strachovat, jestli mi to půjde. Pak na sebe komplikace nenechají dlouho čekat. Mě ani ve snu nenapadlo, že bych to nezvládla, že by se mohlo stát, že nebudu mít mlíko. A chci věřit, že právě díky vnitřnímu klidu a důvěře v samu sebe jsem měla kojení naprosto bezproblémové.

Horší to bylo s jeho ukončováním 🙂 . Nevím proč, ale slovo „odstavování“ mi prostě nesedí. Zkrátka, s ukončením jsem měla  trochu slabou vůli, a proto se to táhlo. Možná jsem nebyla přesvědčená, že opravdu chci skončit, nevím… Každopádně, oba dva naši kousci si na prsa tak navykli, že je začali vyžadovat častěji a častěji – hlavně v noci – a ne kvůli hladu, prostě místo dudlíku, který odmítali. Já se budila (jestli jsem vůbec zvládla mezi jednotlivými přícucy usnout?!) totálně vyřízená a začala jsem si připadat ne jak kojná, ale dojná :-D.

Adélku jsem kojila 14 měsíců, Domíka nakonec nějakých 19. Hlavním důvodem, proč jsem Adinku přestala kojit byla skutečost, že jsem už byla podruhé těhotná a kojení mi nedělalo dobře – jak po fyzické, tak po psychické stránce. Zažil jste to někdo? Podle mě mi tělo naznačilo, že je kojení spolu s dalším těhotenstvím příliš velký záhul. U Domíka jsem o ukončení spekulovala od cca 16 měsíců. Důvod byl prostší – v noci byl fakt vzhůru co 20 minut a když jsem ho odmítla přiložit, začal se neskutečně vztekat. Závisláček, no 🙂 . Nejdřív jsem se na odvykačku musela psychicky připravit já – bála jsem se, jak to náš malý pán zvládne a musela jsem si nastavit, že už vlastně končí ta miminkovská fáze. A jak to nakonec probíhalo? Jednoho dne jsem se ráno probudila zase úplně grogy. A tak jsem se rozhodla, že to ráno nakojím naposledy. A dál? Přes den si Domík na prso ani nevzpomněl. Večer ve vaně jsme mu řekli, že už mlíčko nebude, on se jakoby na chvíli urazil… a to bylo vše. Žádné vztekání, nic. Nejspíš prostě pochopil 🙂 . Což v kombinaci s mým pevným rozhodnutím o ukončení přispělo k tomu, že to nakonec bylo úplně v pohodě 🙂 .

Pokud jde o dobu po kojení, žádná umělá mlíčka jsme nedávali. Naše děti je odmítaly – oba jak přes kopírák – napily se a vyplivly. Zkusili jsme dvě různé značky a výsledek byl stejný. Naštěstí jinak oba jedli ukázkově, tak jsme jen zařadili dostatek mléčných produktů. Nedělala jsem z toho vědu, nelámali jsme to přes koleno. Takže osobní zkušenost s umělými mléky nemáme, ale v mém okolí teď kamarádky používají nejvíc Kendamil.

 

 

Komentáře