Ač se to nezdá, i pořízení dudlíku může být pěkná věda. Abych vám to ulehčila, sepsala jsem stučné shrnutí, podle čeho dudlíky vybírat :-). A níž se dočtete, jak to má s dudlíky naše Adélka.

Věk dítěte:

Dudlíky se prodávají dle věku miminka, pro který je určen – na krabiče je napsáno např. 0-2 měsíce, 0-6 měsíců, 6-18 měsíců a 18 měsíců a více. Různá velikost šídítek údajně zohledňuje s věkem měnící se poměry v pusince včetně prořezávajících se zoubků.

Materiál – silikon nebo kaučuk?

• latexové šidítko, vyrobené z přírodního kaučuku (většinou jsou nažloutlá a lehce matná),

• silikonové šidítko, vyrobené z průhledného, hygienicky nezávadného silikonu

Kaučuková šidítka jsou měkčí a mají charakteristickou vůni po gumě. Mívají kratší životnost, rychleji se opotřebovávají, gumička v průběhu používání matní a při dlouhodobějším používání lepí. Některé děti mají na latex navíc alergii.

Silikonové dudlíky jsou bez chuti a zápachu. Jako nevýhoda se u nich uvádí menší odolnost proti prokousnutí.

Tvar:

• anatomické šidítko – má každou strany jinou, proto můžete vložit dítěti do pusy pouze jedním způsobem – kulatou částí nahoru
• symetrické – obsahuje gumičku, která je z obou stran stejná, proto můžete vložit do pusinky dítěte libovolným způsobem (nemá určenou vrchní a spodní stranu)
• kulaté – obsahuje kulatou gumičku, i tento typ šidítka můžete vložit do pusy miminka libovolným způsobem

Rada na závěr :-). Z hygienických a bezpečnostních důvodů se doporučuje měnit šidítko každé tři měsíce.

Náš tip: já jsem maximálně spokojená s dudlíky od Aventu, protože jsou opatřeny umělohmotnou krytkou, takže se lépe udržují v čistotě. A pokud bych měla doporučit konkrétní typ, nejvíc spokojená jsem s těmi „sensitive“, a to kvůli tvaru, který je jednak krásně vykrojený na nos a za druhé jsou okraje jakoby zatočené směrem ven, takže neotlačují buclaté tvářičky naší Ádi :-).

Už jsem nakousla, jaké dudlíky používáme. A jak to má Áďa jinak s dudlíky?

Adélka není dudlíková závislačka, ačkoliv svůj první dostala hned v porodnici. Já jsem před porodem jsem neřešila, jestli ho budeme dávat a případně kdy. Neměli jsme na to nijak vyhraněný názor. A protože z těch pár článků, co jsem na toto téma přečetla, jsem nebyla moudřejší (ba naopak), nechávali jsme tomu volný průběh. Jeden jsem měla koupený a sbalený s sebou do porodnice (jak se později ukázalo ve špatné velikosti… no jo, nezkušená prvorodička :-)). Sestřičky v porodnici U Apolináře byly celkem dudlíkově naladěné a razily přístup „miminko brečí, zkuste mu dát dudlík“. Když Áďa ten mnou koupený nechtěla, prozradila mi jedna starší sestřička, že je na ní pravděpodobně velký. Zdenda nám tedy do porodnice přinesl adekvátní velikost- Avent MINI. Ty byly celkem fajn… Během pár dnů po návratu z porodnice o dudlík ale přestala projevovat zájem. Takže nastalo bezdudlíkové období (musím přiznat, že mi to bylo trochu líto, protože jsem, nevím proč, žila v domnění, že by nám dudlík ulehčil život a mohl aspoň občas zafungovat jako náhražka za prso). Po nějaké době, když byly Adélce asi čtyři měsíce, jsem ho zkusila dát znovu a tentokrát se to setkalo s úspěchem. Od té doby ho mívala v kočárku, vajíčku a na spinkání. Na spaní to bylo příjemné, protože při probuzení ne vždycky vyžadovala prso a stačilo uchlácholení šidítkem. Teď je jí 8 a půl měsíce a zůstalo jen u občasného dudání v kočárku a vajíčku, na noc dudlík razantně a hlasitě odmítá :-).

A protože používáme dudlík už jen „v pohybu“, klipy na dudlík se staly nutností. Klipík od Ďuďu´s klipy má Adélka personalizovaný se jménem. Personalizované věci mi obecně přijdou jako hezký doplněk. My máme krásnou růžovou kombinaci, ale Jana, majitelka Ďuďu´s klipy a hlavně maminka dvouleté Mišky, umí z korálků vykuzlit jakékoliv kombinace dle vašeho přání. Vedle toho vám ke klipu vytvoří třeba náramek se jménem dítka ve stejnobarevné kombinaci nebo přívěšek na klíče :-).